Řecké dobrodružství!

Družina Vlabolas si letos netradičně obohatila skautské léto o mezinárodní tábor v Řecku. Byl součástí projektu Dobrodružství za obzorem, kterého jsme se během roku zúčastnili, a protože děti splnili podmínky pro účast na LoA Campu, mohli jsme 8. srpna po půlnoci vyrazit.

Hned prvním dobrodružstvím byla cesta - kombinace autobusu z Prahy do Vídně a následný let do Athén, pro některé z nás úplně první let letadlem v životě (však jsme taky Lídu museli několik hodin předem uklidňovat :)). V Athénách na letišti nás pak vyzvedli organizátoři, konkrétně jeden z Řeků Vassilis, a náš autobus se začal šplhat do pohoří Parnassos, kde, právě na hoře Parnas, na nás čekal tábor.

Tábořiště Perdikovryssi je opravdu okouzlující, je to několik luk uprostřed hor, s krásnou přírodou a výhledy. Na obdivování krajiny ale nebylo moc času, protože program tábora se musel vejít do čtyř dnů a byl proto pořádně nabitý. 10 skautských družin, kromě Vlabolasu družiny z Portugalska, Španělska, Itálie, Řecka a jedna z Rumunska, objevovaly Evropu v mnoha jejích podobách například v programu Evropská vesnice, Skoč do Evropy nebo při Food Festivalu - slavnosti jídla, kde každá družina připravila speciality ze své země. My jsme vařili knedlíky (po kterých se, byť nedovařených, jen zaprášilo), bramboračku, která sklidila nečekaný úspěch, a nabídku jsme korunovali perníčky a Kofolou. A i když jsme stůl nevyzdobili žádnými extra zvláštními dekoracemi, jídlo mizelo nevídanou rychlostí. My jsme si u ostatních užili například rumunskou bryndzu, italskou pizzu, portugalskou sladkou rýži anebo jednu z mnoha a mnoha dobrot na řeckém stole, mezi nimiž kraloval řecký jogurt s fíky.

Součástí tábora byl také výlet do starověkých Delf a jejich důkladné prozkoumání, a následný výlet k moři. Vzhledem k tomu, že jsme byli jako jediní z vnitrozemského státu, myslím, že právě tenhle výlet jsme si užili ze všech nejvíc :). Dál družiny čekaly výzvy osobní i týmové, například při Olympijských hrách, anebo při Make it colourful!, programu, kde hrály smíšené týmy z různých zemí a musely najít způsob, jak se spolu domluvit. To byla vůbec jedna z největších výzev tábora - zatímco my, Italové, Řekové a Rumuni jsme uměli anglicky všichni přinejmenším obstojně, Portugalci a Španělé už na tom tak dobře nebyli. Což ale nakonec vůbec nebylo na škodu, protože jsme všichni zjistili, čemu všemu dokážeme v cizích jazycích porozumět a jak dobrá může být pantomima :). Jednou z aktivit, která družiny v tomhle úsilí podporovala, byl Friendship Badge, odznak přátelství, pro jehož splnění bylo zapotřebí zjistit některá slova v cizích jazycích, pozvat cizí družinu na oběd a podobně. Nutno dodat, že u nás všichni podmínky odznaku splnili - a proto je čeká během roku jejich splnění závazku Make a difference!. Vlabolas se rozhodl uspořádat nějaký pěkný výlet pro děti z brandýského Azylového domu.

Z tábora jsme si všichni - já jako člen organizačního týmu, Lída jako jedna z vedoucích dětí a děcka jako účastníci - odvezli spoustu zážitků a zkušeností. Jak to shrnul Smiřický, když jsme společně vytvářeli tiskovou zprávu: „Získal jsem zkušenosti, zážitky, jednu nášivku, tři šátky, spoustu připínáčků – a spoustu přátel“.

Nicméně kemp končil v pátek ráno a naše dobrodružství mělo pokračovat v Athénách. Tam jsme strávili pátek a sobotu, abychom v neděli mohli odletět nazpět. Ačkoli ve městě bylo přes den neskutečné horko, využívali jsme dopoledne a večery a stihli jsme si prohlédnout z Athén poměrně hodně. Vycházkou jsme došli ke kopci Lykavettos, takovému athénskému Petřínu, viděli jsme střídání stráží na Syntagmě (které je na pohled tak vtipné, že ho ti strážní praktikují nejspíš za trest), povečeřeli jsme v přístavu Pireus. Zabloudili jsme i na obchodní třídu Athinas, kde všechny uchvátily zverimexy se štěňaty, koťaty a kde čím, a zážitkem byl také masný a rybí trh. A samozřejmě, nenechali jsme si ujít Akropoli. Byla opravdu krásná a myslím, že nás všechny překvapilo, jak ohromný je Parthenon.

Zkrátka nepřišel v Athénách ani náš společenský život, protože jsme bydleli v klubovně jednoho tamního oddílu a to znamenalo, že jsme se s některými místními také seznámili.

Nakonec přišla neděle, brzké vstávání a bylo nutné vyrazit domů. Cestu zpět nám zpříjemnili Hančini příbuzní ve Vídni, kteří na nás u příletu čekali a rozdali nám všem skvělé svačiny a pohlednice z Vídně - to bylo celé velmi milé překvapení a ještě jednou děkujeme :).

Nicméně cestou nazpět naše mezinárodní skautování docela určitě nekončí. V Řecku jsme rozdali nejedno pozvání k nám do Čech a sami jsme odjížděli také s inspirací na další rok...

 

 

Fotografie najdete na Rajčeti a videa na YouTube během dneška, viz odkazy v panelu vpravo.